Report z jednoho bláznivého militaristického výletu.
Když jsme s mojí milou a párem našich přátel loni v listopadu mířili domů po dni stráveném v drážďanském Militärhistorisches Museum der Bundeswehr a sdělovali si dojmy, shodli jsme se na jednom: v jinak skvěle udělaném muzeu přímo nacpaném zajímavostmi jsme čekali víc než jen pár kousků skutečné vojenské techniky, postávajících na dvorku, "aby se neřeklo". Německé Lešany to zkrátka nejsou.
Drážďanské muzeum ale samozřejmě není jediné vojenské muzeum v Německu a my už po cestě zpět do domoviny načrtli myšlenku dalšího výletu za vojenským poznáním. Kvůli různým komplikacím a nabitým kalendářům celé naší čtveřice jsme se k němu dostali až za rok, na samém konci letošního října. Zato jsme ovšem místo fádní cesty do jednoho muzea a zpátky naplánovali a provedli čtyřdenní road trip po Německu, nacpaný poznáváním. První bod této naší #museumreise představovala návštěva Deutsches Panzermuseum Munster, kterému bude patřit zbytek tohoto článku.
Pokud byste se chtěli do tankového muzea podívat, dejte si pozor na jednu navigační záludnost: muzeum se nachází v Munsteru, malém městečku ve spolkové zemi Dolní Sasko. O kus Německa dál, ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko, leží mnohem větší a známější město Münster. Sháníte-li si informace o dopravě, ubytování apod., Google a další nástroje se často rozhodnou, že jste měli na mysli to druhé město a tu přehlásku doplní za vás s tím, že se mimo německý svět holt příliš nepoužívá. V našem případě vedla tahle kontraproduktivní snaha techniky člověku pomoci k tomu, že jsme si rezervovali ubytování 300 km od muzea.
Munster (bez přehlásky) je rozhodně místo vhodné pro tankové muzeum. Vojenská posádka je ve městě od roku 1893, momentálně je zde jedno z hlavních středisek Bundeswehru včetně výcvikového centra. Muzeum samotné bylo založeno v roce 1983 a rozprostírá se ve třech rozlehlých halách, naplněných vojenskou technikou. Jestliže jsme hledali německé Lešany, trefili jsme tentokrát do černého.
Po zaplacení vstupného (7 €/os) má návštěvník možnost využít uzamykatelné skříňky na své svršky (zdarma) a půjčit si audio průvodce (německy nebo anglicky, zdarma proti záloze). Pak už mu nic nebrání vrhnout se do víru oceli.
Hned za vchodem do exhibice číhá funkční replika Panzerwagen A7V, jediného německého tanku První světové války, který byl nasazen v boji.
U každého důležitějšího exponátu je k dispozici německý i anglický text. Některé doplňující exponáty a různé zajímavosti typu řez dělostřeleckým granátem apod. jsou ovšem bohužel vybavené jenom německými popisky. Na místech označených čísly je pak možné vyvolat příslušnou kapitolu v audio průvodci.
Po koutku věnovaném Velké válce a meziválečnému období (tady zaujme snad jenom obrněné policejní vozidlo DZVR 21) se dostáváme k období největší slávy německých tanků, Druhé světové. Z hlavních typů jsou tu zastoupeny skoro všechny, chybí jen PzKpfw II a zrekvírovaný československý Pz 35(t) alias LT-35.
Tankové muzeum ovšem nedisponuje pouze tanky. Jako další exempláře tu postávají osobní i nákladní auta, motocykly, transportéry, polní děla i samohybné houfnice. Dost bohatá je i sbírka stíhačů tanků (ATG), kterým vévodí bojem ošlehaný Jagdpanther.
Z WWII je tu dispozici nejen německá technika. Kromě pro našince celkem nezajímavého ruského T-34 stojí v této sekci i několik britských a amerických sympaťáků včetně ikonického tanku M4 Sherman.
Za exhibicí WWII je možné odbočit do oddělené sekce Elemente des Krieges, kde jsou k vidění méně technické věci, počínaje všemožnými polními i slavnostními uniformami od časů císařského německa po součanost, přes různá vojenská vyznamenání až po hry s válečnou tematikou. Tenhle pavilon dost připomíná na začátku zmiňované drážďanské muzeum.
Jo a taky je tu posmrtná maska maršála Romella, i když mě osobně nikdy nenapadlo, k čemu takové posmrtné masky jsou a proč se strkají do muzeí.
Je čas vrátit se mezi olejem vonící ocel. Nastala Studená válka. Západní část Německa zakotvila v NATO, východní ve Varšavské smlouvě.
A po krátké odbočce zpět k tankům. Zatímco NDR se spolu se zbyktem Varšavské smlouvy muselo spoléhat na ruskou techniku, na západě představovaly tanky koupené od USA jen přechodné období, než bude hotový nový vlastní tank.
V roce 1965 bylo hotovo a (západní) Němci mohli začit přezbrojovat na své nové tanky Leopard. V muzeu se jich nachází několik, od jednoho z prvních prototypů po různé pozdější modifikace.
Samozřejmě i v této části je velké množství podpůrných exponátů - náklaďáků, obrněných transportérů, sanitek... Ale tenhle článek už tak bude nechutně dlouhý, takže jen krátké nahlédnutí:
Zeď nakonec padla a obě Německa se znovu spojila. V muzeu je o tom zajímavé povídání, kterak Bundeswehr jednu dobu vážně uvažoval, že zařadí do své výzbroje zděděné sovětské kousky - naštěstí sjednocené Německo po skončení Studené války už nepotřebovalo až tak velkou armádu a potřeby země tak plně pokryla západní technika.
Putování německou tankovou historií pak končí u aktuálně používaného tanku Leopard 2.
Venku na nádvoří mezi halami stojí ještě jeden starší Leopard. Kolem něj je vybudovaná konstrukce, která umožňuje návštěvníkům vyjít na úroveň věže a následně se průlezem nasoukat do stísněných útrob tanku.
V poslední hale za dvorkem se nachází několik exemplářů kolových a pásových odpalovačů raket a filozofické zamyšlení nad tím, k čemu se ještě takový tank dneska vlastně hodí. Kdo ale nakoukne za roh, objeví ještě jeden skvost, izraelskou Merkavu.
Ná závěr projde návštěvník obvyklým obchodem se suvenýry (je k dispozici i pult s tekutým občerstvením a kávou), vrátí audioprůvodce, vyzvedne si věci ze skříňky a je hotovo.
Pokud by člověk chtěl věnovat plnou pozornost všem vystaveným exemplářům, umím si představit, že se v muzeu zabaví po celou otevírací dobu. My některé náklaďáky a tak docela šidili a i tak jsme zde strávili několik hodin.
Pokud jste fandové do vojenské techniky a v Lešanech se vám líbilo, z Panzermusea Munster budete nadšení. Není teda úplně po ruce, ale těch pět hodin jízdy autem z Prahy není zase taková tragédie. Případně to udělejte jako my a když už v tom Německu jednou budete, naplánujte si toho víc :)
Naše německá muzejní výprava odsud pokračovala do Hamburku, ale to už je zase jiný příběh.
Když jsme s mojí milou a párem našich přátel loni v listopadu mířili domů po dni stráveném v drážďanském Militärhistorisches Museum der Bundeswehr a sdělovali si dojmy, shodli jsme se na jednom: v jinak skvěle udělaném muzeu přímo nacpaném zajímavostmi jsme čekali víc než jen pár kousků skutečné vojenské techniky, postávajících na dvorku, "aby se neřeklo". Německé Lešany to zkrátka nejsou.
Drážďanské muzeum ale samozřejmě není jediné vojenské muzeum v Německu a my už po cestě zpět do domoviny načrtli myšlenku dalšího výletu za vojenským poznáním. Kvůli různým komplikacím a nabitým kalendářům celé naší čtveřice jsme se k němu dostali až za rok, na samém konci letošního října. Zato jsme ovšem místo fádní cesty do jednoho muzea a zpátky naplánovali a provedli čtyřdenní road trip po Německu, nacpaný poznáváním. První bod této naší #museumreise představovala návštěva Deutsches Panzermuseum Munster, kterému bude patřit zbytek tohoto článku.
Na úvod
Pokud byste se chtěli do tankového muzea podívat, dejte si pozor na jednu navigační záludnost: muzeum se nachází v Munsteru, malém městečku ve spolkové zemi Dolní Sasko. O kus Německa dál, ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko, leží mnohem větší a známější město Münster. Sháníte-li si informace o dopravě, ubytování apod., Google a další nástroje se často rozhodnou, že jste měli na mysli to druhé město a tu přehlásku doplní za vás s tím, že se mimo německý svět holt příliš nepoužívá. V našem případě vedla tahle kontraproduktivní snaha techniky člověku pomoci k tomu, že jsme si rezervovali ubytování 300 km od muzea.
Munster (bez přehlásky) je rozhodně místo vhodné pro tankové muzeum. Vojenská posádka je ve městě od roku 1893, momentálně je zde jedno z hlavních středisek Bundeswehru včetně výcvikového centra. Muzeum samotné bylo založeno v roce 1983 a rozprostírá se ve třech rozlehlých halách, naplněných vojenskou technikou. Jestliže jsme hledali německé Lešany, trefili jsme tentokrát do černého.
Po zaplacení vstupného (7 €/os) má návštěvník možnost využít uzamykatelné skříňky na své svršky (zdarma) a půjčit si audio průvodce (německy nebo anglicky, zdarma proti záloze). Pak už mu nic nebrání vrhnout se do víru oceli.
První a druhá světová
Hned za vchodem do exhibice číhá funkční replika Panzerwagen A7V, jediného německého tanku První světové války, který byl nasazen v boji.
 |
| Tahle třiatřicetitunová obluda vyvinula v terénu rychlost svižnější chůze, něco přes 6 km/h. |
U každého důležitějšího exponátu je k dispozici německý i anglický text. Některé doplňující exponáty a různé zajímavosti typu řez dělostřeleckým granátem apod. jsou ovšem bohužel vybavené jenom německými popisky. Na místech označených čísly je pak možné vyvolat příslušnou kapitolu v audio průvodci.
Po koutku věnovaném Velké válce a meziválečnému období (tady zaujme snad jenom obrněné policejní vozidlo DZVR 21) se dostáváme k období největší slávy německých tanků, Druhé světové. Z hlavních typů jsou tu zastoupeny skoro všechny, chybí jen PzKpfw II a zrekvírovaný československý Pz 35(t) alias LT-35.
 | ||||
| PzKpfw I verze A |
 |
| Pz 38(t), původně československý lehký tank vzor 38 |
 |
| PzKpfw III verze M, netypicky bez bočních pancéřovaných plátů |
 |
| PzKpfw IV verze G, v barevné úpravě a s insigniemi Afrika Korps |
 |
| Přicházejí těžké váhy. Z trosek nalezených na různých bojištích vzkříšený Tiger. |
 |
| Podle mnohých nejlepší tank války: Panther. Tenhle kousek byl zajat Francouzi - ale nebojte, stalo se tak až rok po jejím konci. |
 |
| Sedmdesátitunových drobečků Königtigerů se do konce války nestihlo narodit ani pět set. |
Tankové muzeum ovšem nedisponuje pouze tanky. Jako další exempláře tu postávají osobní i nákladní auta, motocykly, transportéry, polní děla i samohybné houfnice. Dost bohatá je i sbírka stíhačů tanků (ATG), kterým vévodí bojem ošlehaný Jagdpanther.
 |
| Na předním pancíři je zřetelně vidět několik zásahů, stejně jako to, že pro tohohle chlapíka neznamenaly víc než drobnou nepříjemnost. |
 |
| Milá kuriozitka: obojživelné vozítko Schwimmwagen |
 |
| Nejlepší protitankové dělo války, 88mm PaK |
 |
| Ničitel budov a lidí Sturmtiger, včetně ukázkového 380mm projektilu. |
Z WWII je tu dispozici nejen německá technika. Kromě pro našince celkem nezajímavého ruského T-34 stojí v této sekci i několik britských a amerických sympaťáků včetně ikonického tanku M4 Sherman.
 |
| Anglosasové rádi dávají svým tankům jména. Seznamte se s Battling Bitch :) |
Na skok od techniky
Za exhibicí WWII je možné odbočit do oddělené sekce Elemente des Krieges, kde jsou k vidění méně technické věci, počínaje všemožnými polními i slavnostními uniformami od časů císařského německa po součanost, přes různá vojenská vyznamenání až po hry s válečnou tematikou. Tenhle pavilon dost připomíná na začátku zmiňované drážďanské muzeum.
Jo a taky je tu posmrtná maska maršála Romella, i když mě osobně nikdy nenapadlo, k čemu takové posmrtné masky jsou a proč se strkají do muzeí.
 |
| Ani tady nechybí spousta zajímavých informací. Věděli jste, že ve Wehrmachtu mužstvo uniformy fasovalo, zatímco důstojníci dostávali výstrojné a nechávali si je šít na zakázku? |
 |
| Co se v dětství naučíš, v Ardenách jako když najdeš. |
Německo proti Německu
Je čas vrátit se mezi olejem vonící ocel. Nastala Studená válka. Západní část Německa zakotvila v NATO, východní ve Varšavské smlouvě.
 |
| Jedna byla spolková, druhá demokratická, a oficiálně se neměly rády. |
 |
| Ovšem zatímco východoněmečtí vojáci měli bojové Trabanty... |
 |
| ...ti západní si na pohodu jezdili v Audinách :) |
A po krátké odbočce zpět k tankům. Zatímco NDR se spolu se zbyktem Varšavské smlouvy muselo spoléhat na ruskou techniku, na západě představovaly tanky koupené od USA jen přechodné období, než bude hotový nový vlastní tank.
 |
| M47 Patton, první poválečný tank ve výzbroji SRN. |
 |
| Anatomický řez východoněmeckým T-55. |
 |
| V Munsteru byla po WWII umístěna britská posádka, po které tu zůstal třeba tento fešný Centurion. |
V roce 1965 bylo hotovo a (západní) Němci mohli začit přezbrojovat na své nové tanky Leopard. V muzeu se jich nachází několik, od jednoho z prvních prototypů po různé pozdější modifikace.
 |
| Seznamte se, Leopard 1A1. |
Samozřejmě i v této části je velké množství podpůrných exponátů - náklaďáků, obrněných transportérů, sanitek... Ale tenhle článek už tak bude nechutně dlouhý, takže jen krátké nahlédnutí:
 |
| I východoněmecká armáda měla ve výzbroji bévépéčka. V němčině se jim říká kouzelně BRM-1. |
 |
| Konečně si můžeme v klidu spočítat, kolik západoněmeckých soudruhů se vejde do západoněmeckého obrněného transportéru. |
A součanost
Zeď nakonec padla a obě Německa se znovu spojila. V muzeu je o tom zajímavé povídání, kterak Bundeswehr jednu dobu vážně uvažoval, že zařadí do své výzbroje zděděné sovětské kousky - naštěstí sjednocené Německo po skončení Studené války už nepotřebovalo až tak velkou armádu a potřeby země tak plně pokryla západní technika.
Putování německou tankovou historií pak končí u aktuálně používaného tanku Leopard 2.
 |
| Leopard 2 A4. |
Venku na nádvoří mezi halami stojí ještě jeden starší Leopard. Kolem něj je vybudovaná konstrukce, která umožňuje návštěvníkům vyjít na úroveň věže a následně se průlezem nasoukat do stísněných útrob tanku.
 |
| Venku zrovna pršelo a s mokrýma botama to na vstupním žebříku bylo o to zábavnější. |
V poslední hale za dvorkem se nachází několik exemplářů kolových a pásových odpalovačů raket a filozofické zamyšlení nad tím, k čemu se ještě takový tank dneska vlastně hodí. Kdo ale nakoukne za roh, objeví ještě jeden skvost, izraelskou Merkavu.
 |
| Bude to taková hezká tečka za tím naším tankovým případem. |
A fertig
Ná závěr projde návštěvník obvyklým obchodem se suvenýry (je k dispozici i pult s tekutým občerstvením a kávou), vrátí audioprůvodce, vyzvedne si věci ze skříňky a je hotovo.
Pokud by člověk chtěl věnovat plnou pozornost všem vystaveným exemplářům, umím si představit, že se v muzeu zabaví po celou otevírací dobu. My některé náklaďáky a tak docela šidili a i tak jsme zde strávili několik hodin.
Pokud jste fandové do vojenské techniky a v Lešanech se vám líbilo, z Panzermusea Munster budete nadšení. Není teda úplně po ruce, ale těch pět hodin jízdy autem z Prahy není zase taková tragédie. Případně to udělejte jako my a když už v tom Německu jednou budete, naplánujte si toho víc :)
Naše německá muzejní výprava odsud pokračovala do Hamburku, ale to už je zase jiný příběh.
Žádné komentáře:
Okomentovat