Jednu dekádu nazpět vypadal internet úplně jinak. Člověk mohl mít mail
na Seznamu, aniž by se tím společensky znemožnil, namísto sociálních
sítí se lidi hejtovali na diskuzních serverech a dominantní kecací
systém v Česku bylo ICQ.
My osvícení ajťáci jsme ovšem věděli, že tenhle obstarožní systém to má spočítané. A stejně jako nám bylo jasné, že prorokované časy Linuxu na desktopu už jsou za rohem, v chatu jsme přísahali na hvězdu prorokující lepší budoucnost: Jabber.
Ta technologie neměla chybu. Postavená na otevřeném protokolu XMPP dávala každému svobodu rozjet si vlastní server, když nechtěl používat žádný z volně či za peníze dostupných. K dispozici byla spousta věcí, nad kterými dnes člověk zívne, ale tehdy byly dost nadstandardní: od možnosti zakládat skupinové chaty po boty a integraci s vnějšími systémy (na Jabber mohly například chodit notifikace z monitorovacího systému, předpovědi počasí nebo změny měnových kurzů). Pro spojení s "dodělávacími" službami typu ICQ byly k dispozici transportní protokoly, takže člověk mohl existovat jen na svém jabber účtu a pořád se bavit s kamarádem používajícím Yahoo chat (ano, i takové věci existovaly). Používal-li váš kontakt více jabberových účtů, váš klient je dokázal spojit do jednoho metakontaktu a mohli jste si vybrat, na který mu napíšete. Pracovalo se na podpoře hlasu a videa. Vycházející hvězdy internetového nebe, Google a Facebook, nabídly své chatovací služby gTalk a Chat - sice proprietární, ale schopné komunikovat přes XMPP. Budoucnost chatu vypadala skvěle.
Pak se to všechno zvrtlo. Velké internetové firmy si začaly navzájem lézt do zelí, což vyústilo ve snahu udržet svého uživatele za každou cenu v rámci svého ekosystému. Volné propojení s jinými než vlastními chatovacími systémy už nadále nebylo žádoucí. I kdysi tak svobodný Google nakonec podporu XMPP zařízl (v rámci objektivity třeba říct, že k tomu měl i čistě technické důvody, viz dále). Průlom Jabberu mezi méně technické uživatele nikdy nenastal, stejně jako dodnes čekáme na ten bájný rok Linuxu na desktopu.
"Zrada" ze strany internetových gigantů byla nepříjemná, ale dlužno též říci, že Jabber poněkud zaspal dobu. Nedokázal zareagovat na nástup chytrých mobilů a následně cloudových služeb. Uživatel dal zjevně přednost tomu moci pokračovat v konverzaci napříč zařízeními i za cenu roztříštěnosti svých kontaktů napříč službami.
Počet lidí, se kterými jsem pravidelně bavil na Jabberu, rok od roku klesal. I skupinové chaty jsme postupně přestali používat nebo přesunuli na jiné služby. V mé sociální skupině zůstalo jen pár podobně setrvačných lidí - a miliarda spambotů.
Pro mě to byla nejspíš poslední kapka. Typická konverzační okna v mém posledním měsíci na Jabberu vypadala zhruba takhle:
Zrekapituloval jsem si to. Paradoxně jediná chatovací služba, kterou si platím, má nejčastější výpadky. S naprostou většinou bývalých Jabber kontaktů si povídám jinde. Skupinové chaty jsou zrušené nebo přesunuté. Nový kontakt na Jabber jsem si nepřidal několik let. A denně odhazuju vidlema spamy. Stojí mi to za to?
A tak jsem svůj Jabber účet vypnul. Do konce placeného členství na JabbIM mi zbývalo něco přes měsíc, ale to pal čert. S posledními 2-3 lidmi, se kterými jsem si přes Jabber pravidelně psal, jsem se dohodl na alternativním kanálu. A konec.
Uplynul měsíc, potom druhý. Konec používání Jabberu nijak nepociťuju. Kromě toho, že na mě přestaly několikrát denně vyskakovat spamy.
Z mého pohledu je dnešní internet zhmotněná dystopie. Nad komunikačními kanály, které používám, nemám žádnou kontrolu; čerta vím, kde ukládají informace a jaké, vím jen to, že se mi neukládají lokálně, kdybych je třeba potřeboval. Průměrného kamaráda mám na FB Messengeru, Hangouts, Whatsappu, Slacku... musím si pamatovat, přes který kanál a kdy ho lépe seženu. Kdysi velice důležitá informace o stavu dotyčného je mrtvá - online stav na FB chatu může znamenat naprosto cokoli. Je to ale svět dneška a zahrabat se s pár geeky na vlastní XMPP server by bylo sice ideově čisté, ale jinak zoufale k ničemu.
Před deseti lety jsme měli naprosto jasno v tom, jak bude vypadat budoucnost chatu a internetu obecně. A dokonale jsme se mýlili.
Jabber je (aspoň pro mě) mrtev. Zato jednu službu pořád používám, navzdory všem těm cloudovým vymoženostem s jejich stickerkami, náhledy odkazů a tisícovkou dalších ptákovin. Stejně jako v Dni nezávislosti komunikovalo lidstvo v čase potřeby sice zastaralým, ale funkčním telegrafem, zůstávám i já ve spojení s důležitými lidmi pomocí ICQ. Toho ICQ, které mělo dávno umřít a které se tomu i po té dekádě vzpírá a dělá to, co se moderním cloudovým službám, které jsou zároveň všude a nikde, ne vždy daří: prostě funguje.
My osvícení ajťáci jsme ovšem věděli, že tenhle obstarožní systém to má spočítané. A stejně jako nám bylo jasné, že prorokované časy Linuxu na desktopu už jsou za rohem, v chatu jsme přísahali na hvězdu prorokující lepší budoucnost: Jabber.
Ta technologie neměla chybu. Postavená na otevřeném protokolu XMPP dávala každému svobodu rozjet si vlastní server, když nechtěl používat žádný z volně či za peníze dostupných. K dispozici byla spousta věcí, nad kterými dnes člověk zívne, ale tehdy byly dost nadstandardní: od možnosti zakládat skupinové chaty po boty a integraci s vnějšími systémy (na Jabber mohly například chodit notifikace z monitorovacího systému, předpovědi počasí nebo změny měnových kurzů). Pro spojení s "dodělávacími" službami typu ICQ byly k dispozici transportní protokoly, takže člověk mohl existovat jen na svém jabber účtu a pořád se bavit s kamarádem používajícím Yahoo chat (ano, i takové věci existovaly). Používal-li váš kontakt více jabberových účtů, váš klient je dokázal spojit do jednoho metakontaktu a mohli jste si vybrat, na který mu napíšete. Pracovalo se na podpoře hlasu a videa. Vycházející hvězdy internetového nebe, Google a Facebook, nabídly své chatovací služby gTalk a Chat - sice proprietární, ale schopné komunikovat přes XMPP. Budoucnost chatu vypadala skvěle.
Pak se to všechno zvrtlo. Velké internetové firmy si začaly navzájem lézt do zelí, což vyústilo ve snahu udržet svého uživatele za každou cenu v rámci svého ekosystému. Volné propojení s jinými než vlastními chatovacími systémy už nadále nebylo žádoucí. I kdysi tak svobodný Google nakonec podporu XMPP zařízl (v rámci objektivity třeba říct, že k tomu měl i čistě technické důvody, viz dále). Průlom Jabberu mezi méně technické uživatele nikdy nenastal, stejně jako dodnes čekáme na ten bájný rok Linuxu na desktopu.
"Zrada" ze strany internetových gigantů byla nepříjemná, ale dlužno též říci, že Jabber poněkud zaspal dobu. Nedokázal zareagovat na nástup chytrých mobilů a následně cloudových služeb. Uživatel dal zjevně přednost tomu moci pokračovat v konverzaci napříč zařízeními i za cenu roztříštěnosti svých kontaktů napříč službami.
Počet lidí, se kterými jsem pravidelně bavil na Jabberu, rok od roku klesal. I skupinové chaty jsme postupně přestali používat nebo přesunuli na jiné služby. V mé sociální skupině zůstalo jen pár podobně setrvačných lidí - a miliarda spambotů.
Pro mě to byla nejspíš poslední kapka. Typická konverzační okna v mém posledním měsíci na Jabberu vypadala zhruba takhle:
 |
| Hodil jsem se online v cca 9 ráno. Do odpoledne 9 spamotravů. |
Zrekapituloval jsem si to. Paradoxně jediná chatovací služba, kterou si platím, má nejčastější výpadky. S naprostou většinou bývalých Jabber kontaktů si povídám jinde. Skupinové chaty jsou zrušené nebo přesunuté. Nový kontakt na Jabber jsem si nepřidal několik let. A denně odhazuju vidlema spamy. Stojí mi to za to?
A tak jsem svůj Jabber účet vypnul. Do konce placeného členství na JabbIM mi zbývalo něco přes měsíc, ale to pal čert. S posledními 2-3 lidmi, se kterými jsem si přes Jabber pravidelně psal, jsem se dohodl na alternativním kanálu. A konec.
Uplynul měsíc, potom druhý. Konec používání Jabberu nijak nepociťuju. Kromě toho, že na mě přestaly několikrát denně vyskakovat spamy.
Z mého pohledu je dnešní internet zhmotněná dystopie. Nad komunikačními kanály, které používám, nemám žádnou kontrolu; čerta vím, kde ukládají informace a jaké, vím jen to, že se mi neukládají lokálně, kdybych je třeba potřeboval. Průměrného kamaráda mám na FB Messengeru, Hangouts, Whatsappu, Slacku... musím si pamatovat, přes který kanál a kdy ho lépe seženu. Kdysi velice důležitá informace o stavu dotyčného je mrtvá - online stav na FB chatu může znamenat naprosto cokoli. Je to ale svět dneška a zahrabat se s pár geeky na vlastní XMPP server by bylo sice ideově čisté, ale jinak zoufale k ničemu.
Před deseti lety jsme měli naprosto jasno v tom, jak bude vypadat budoucnost chatu a internetu obecně. A dokonale jsme se mýlili.
Jabber je (aspoň pro mě) mrtev. Zato jednu službu pořád používám, navzdory všem těm cloudovým vymoženostem s jejich stickerkami, náhledy odkazů a tisícovkou dalších ptákovin. Stejně jako v Dni nezávislosti komunikovalo lidstvo v čase potřeby sice zastaralým, ale funkčním telegrafem, zůstávám i já ve spojení s důležitými lidmi pomocí ICQ. Toho ICQ, které mělo dávno umřít a které se tomu i po té dekádě vzpírá a dělá to, co se moderním cloudovým službám, které jsou zároveň všude a nikde, ne vždy daří: prostě funguje.
Žádné komentáře:
Okomentovat