Hodný, zlý a Anonymní

“Co třeba nějací teroristé -?” začal s nadějí Azirafal.
“Z našich ale nikdo,” odpověděl mu okamžitě Crowley.
“Z našich taky ne,” připustil Azirafal. “I když ti naši si říkají bojovníci za svobodu.”
(Dobrá znamení, T. Pratchett, N. Gainman, český překlad)

Pokud používáte internet a věnujete alespoň minimální pozornost zprávám, museli jste narazit na kauzu Anonymous. V dnešní době, kdy se nerozhoduje o ničem menším než o svobodě internetu, působí poloorganizovaná skupina hackerů (myslím, že "hodní" hackeři svou snahu zpopularizovat slovo "cracker" pro ty "zlé" dávno vzdali) jako skuteční zbojníci ze Sherwoodu, zastánci těch, kteří se jinak sami bránit nemohou a u svých volených zástupců nedojdou sluchu. Je to pravda? Ano. A ne.


Pohlédnu-li na své okolí, tak hlavně ve světě IT se často setkám s nekritickým obdivem chrabrých bouračů korporátních webů. A teď nemyslím jenom zastánce židobolševických spiknutí, zednářskými lóžemi ovládaných médií, bourání mrakodrapů a režimů tajnými službami a dalších New Order nesmyslů. Je to celkem přirozené, dlouhodobě pozoruju ve svém oboru vyšší procento neuvěřitelné naivity, politické krátkozrakosti a víry v jednoduchá řešení, než je v běžné populaci.

Na druhé straně jsou pak hlasití kritici teroristů, v anonymitě se ukrývajících zločinců a rozsévačů chaosu. Slovo "terorista" je dneska dost významově rozemleté. Často jsou tak označováni ti, kdo nechtějí s protivníkem bojovat "na férovku" (tedy v ruských, čínských nebo třeba syrských podmínkách to znamená neochotu nechat se pozavírat nebo postřílet a už neznepokojovat vládnoucí režim). Z tohohle úhlu je označování Anonymous za teroristy ze strany hajzlíků, toužících proměnit internet na přísně kontrolovaný stroj na peníze, pochopitelné. Odmítají bojovat "na férovku", tedy způsobem, kdy by neměli šanci vyhrát.

Ale Anonymous jsou teroristé, i podle těch staromódnějších měřítek. Prosazují své hrubým násilím; i když je pár shozených webů úplně jiná liga než bomba odpálená uprostřed davu, princip je stejný. Kromě toho, náš život je dnes ovládán počítači do té míry, že pouhým jejich vyřazováním z činnosti (o scénářích převzetí kontroly nemluvě) lze způsobit více škody než zapálením kuvajtských ropných vrtů.

Momentálně za nás Anonymous dělají špinavou práci a zoufale je potřebujeme. Nelze se jinak bránit zprávám toho typu, že nějaká (mimochodem stejně Anonymní) Česká republika si potichu zaletěla do Tokia podepsat ACTA. V téhle hře jsou sudí evidentně podmáznutí a kde jsou pravidla nastavena takhle, lze je buď porušovat, nebo to vzdát.


Ale co bude dál? Neznám osobně žádného Anonymního, ale předpokládám, že jsou to ajťáci a revolucionáři v jednom. O politické vyspělosti lidí z oboru jsem se zmínil výše. A v každé revolucionářské skupině se najde významné procento idiotů, kteří prostě chtějí něco bořit a je jim celkem šumák, co. Takže co když se Anonymous dají na ekoterorismus? Začnou útočit na jaderné elektrárny? Farmaceutické firmy? Kosmetické firmy? Nebo se pod myšlenkou, že právě začínají pracovat na světovém míru, začnou bourat do vojenských systémů? Kde se zastaví, nebudou-li zastaveni?

Myšlenka na závěr: je dost dobře možné, že bez Irské republikánské armády (IRA), která vlastně stvořila moderní terorismus, by Irsko nikdy nedosáhlo toužené nezávislosti. Ale když se IRA urvala ze řetězu, následovala desetiletí bezdůvodného teroru, zbytečně zmařených lidských životů a velkých ekonomických škod. A IRA měla aspoň vedení, se kterým šlo buď vyjednávat nebo ho ničit, podle zvolené strategie. Anonymous touhle slabinou netrpí.