Po dnešku známe kompletní kandidátku, z níž má vzejít člověk, který symbolicky přivede Česko do postklausovské éry.
Dnes byl poslední možný den, kdy bylo možné se přihlásit jako prezidentský kandidát, s podmínkou dostatečného množství nominačních hlasů (přímých i nepřímých). Je teoretická možnost, že přezkumná komise ministerstva vnitra nějakého kandidáta vyřadí, pokud bude významné procento podpisů pod jeho kandidaturou neplatných, ale pro teď předpokládejme, že tato jedenáctka (viz např. Lidovky.cz) se v lednu skutečně utká o pětiletý pobyt na Hradě.
Koho tedy máme na výběr?
Jsou-li předvolební průzkumy aspoň trochu přesné (což je po letošních krajských volbách dost otázka), neuspěje v prvním kole volby ani jeden kandidát a v druhém se pak utkají Jan Fischer a Miloš Zeman.
První jmenovaný je vlastně ideální kandidát. Jeho motta "Hlavně nemít názor", "Kdo nic nedělá, nic nezkazí" a "U komunistů byl každý druhý, tak proč by to zrovna u mě mělo vadit" bohužel rezonují se světonázorem významné části národa. Zeman sice svou inteligencí a rozhledem strčí prakticky všechny ostatní kandidáty do kapsy, ale ten je pro změnu bývalými komunisty obklopen a dostatečně nevyvrátil obavy, že bychom jeho zvolením jenom vyměnili jednoho proruského aktivistu za druhého.
Následuje kvalitativně dost nesourodá skupina "stranických kandidátů".
Přemysla Sobotku přeskakuju rovnou, je podobně zajímavý jako Fischer a navíc nominovaný momentálně asi nejméně populární parlamentní stranou. Karlu Schwarzenbergovi se sice nějak dlouhodobě daří nebýt spojován s marasmem Kalouska a TOP09, kterou stále ještě formálně vede, a ze všech kandidátů mu jako jedinému přiznávám aspoň stín schopnosti nést dál Havlův odkaz, ale jinak je tenhle pán zralý na důchod a občasné zaglosování o dění v zemi, ne na pět let prezidentování. A Jiří Dienstbier ml. je sice svou slušností a inteligencí klenotem mezi socialisty, ale obávám se, že pro výkon hlavy státu to jako kvalifikace nestačí.
Záhadou je pro mě kandidatura Vladimíra Dlouhého. Ten člověk, ať si o něm myslím cokoli, je dostatečně chytrý na to, aby mu bylo jasné, jaké má šance. Takže se nabízí spíš otázka, komu ze svých konkurentů se svou kandidaturou snaží uškodit a v čím zájmu. Podobnou roli nejspíš hraje i Zuzana Roithová, až na to, že ta si toho vědoma není.
Zbývají více či méně podařené vtipy: Jana Bobošíková, Táňa Fischerová, Vladimír Franz, Tomio Okamura. Odpůrci přímé volby dlouho varovali, že může přinést i takovéhle excesy, ale já si pořád myslím, že i český elektorát má nějakou minimální úroveň a do druhého kola nikoho z téhle skupiny nepustí.
Před časem jsem v nějaké debatě prohlásil, že půl miliónu lidí, kteří v posledních parlamentních volbách dali hlasy VV, vytváří prostor pro deset obskurních kandidátů. Nakonec jich není ani polovina a některé zvlášť nepovedené humory typu Kláry Samkové nebo Ladislava Jakla zůstaly za nominační branou.
Budu teď s napětím očekávat lednové volby? Vlastně ne. Jednak navzdory nadšení, které zachvátilo část populace, zůstává český prezident reprezentativní figurou a záleží spíš na síle osobnosti, se kterou do úřadu vstupuje, než na úřadu samotném, jak velkou bude hrát v českých dějinách roli. Nezamete s nezaměstnaností, nezkrotí lokální ani celostátní kmotry, neovlivní daně. Může jen vytvářet klima spolupráce, nebo konfliktu; může společnost semknout, nebo rozpoltit.
A jednak, abych vzpomenul přítele Dorta, po desíti letech Klause by na Hradě působil reprezentativně i požární hydrant.
Dnes byl poslední možný den, kdy bylo možné se přihlásit jako prezidentský kandidát, s podmínkou dostatečného množství nominačních hlasů (přímých i nepřímých). Je teoretická možnost, že přezkumná komise ministerstva vnitra nějakého kandidáta vyřadí, pokud bude významné procento podpisů pod jeho kandidaturou neplatných, ale pro teď předpokládejme, že tato jedenáctka (viz např. Lidovky.cz) se v lednu skutečně utká o pětiletý pobyt na Hradě.
Koho tedy máme na výběr?
Jsou-li předvolební průzkumy aspoň trochu přesné (což je po letošních krajských volbách dost otázka), neuspěje v prvním kole volby ani jeden kandidát a v druhém se pak utkají Jan Fischer a Miloš Zeman.
První jmenovaný je vlastně ideální kandidát. Jeho motta "Hlavně nemít názor", "Kdo nic nedělá, nic nezkazí" a "U komunistů byl každý druhý, tak proč by to zrovna u mě mělo vadit" bohužel rezonují se světonázorem významné části národa. Zeman sice svou inteligencí a rozhledem strčí prakticky všechny ostatní kandidáty do kapsy, ale ten je pro změnu bývalými komunisty obklopen a dostatečně nevyvrátil obavy, že bychom jeho zvolením jenom vyměnili jednoho proruského aktivistu za druhého.
Následuje kvalitativně dost nesourodá skupina "stranických kandidátů".
Přemysla Sobotku přeskakuju rovnou, je podobně zajímavý jako Fischer a navíc nominovaný momentálně asi nejméně populární parlamentní stranou. Karlu Schwarzenbergovi se sice nějak dlouhodobě daří nebýt spojován s marasmem Kalouska a TOP09, kterou stále ještě formálně vede, a ze všech kandidátů mu jako jedinému přiznávám aspoň stín schopnosti nést dál Havlův odkaz, ale jinak je tenhle pán zralý na důchod a občasné zaglosování o dění v zemi, ne na pět let prezidentování. A Jiří Dienstbier ml. je sice svou slušností a inteligencí klenotem mezi socialisty, ale obávám se, že pro výkon hlavy státu to jako kvalifikace nestačí.
Záhadou je pro mě kandidatura Vladimíra Dlouhého. Ten člověk, ať si o něm myslím cokoli, je dostatečně chytrý na to, aby mu bylo jasné, jaké má šance. Takže se nabízí spíš otázka, komu ze svých konkurentů se svou kandidaturou snaží uškodit a v čím zájmu. Podobnou roli nejspíš hraje i Zuzana Roithová, až na to, že ta si toho vědoma není.
Zbývají více či méně podařené vtipy: Jana Bobošíková, Táňa Fischerová, Vladimír Franz, Tomio Okamura. Odpůrci přímé volby dlouho varovali, že může přinést i takovéhle excesy, ale já si pořád myslím, že i český elektorát má nějakou minimální úroveň a do druhého kola nikoho z téhle skupiny nepustí.
Před časem jsem v nějaké debatě prohlásil, že půl miliónu lidí, kteří v posledních parlamentních volbách dali hlasy VV, vytváří prostor pro deset obskurních kandidátů. Nakonec jich není ani polovina a některé zvlášť nepovedené humory typu Kláry Samkové nebo Ladislava Jakla zůstaly za nominační branou.
Budu teď s napětím očekávat lednové volby? Vlastně ne. Jednak navzdory nadšení, které zachvátilo část populace, zůstává český prezident reprezentativní figurou a záleží spíš na síle osobnosti, se kterou do úřadu vstupuje, než na úřadu samotném, jak velkou bude hrát v českých dějinách roli. Nezamete s nezaměstnaností, nezkrotí lokální ani celostátní kmotry, neovlivní daně. Může jen vytvářet klima spolupráce, nebo konfliktu; může společnost semknout, nebo rozpoltit.
A jednak, abych vzpomenul přítele Dorta, po desíti letech Klause by na Hradě působil reprezentativně i požární hydrant.
Žádné komentáře:
Okomentovat