I já si musím k poslední Klausově taškařici říci svoje.
Nejdříve stručný úvod pro někoho, komu se povedlo až teď vystřízlivět po Silvestru nebo byl doteď na přísně tajné misi, odříznut od zpráv: u příležitosti dvacátého výročí vzniku ČR (jak se eufemicky říká rozbití Československa) vyhlásil prezident velkoryse pojatou amnestii (celý text např. zde). Odhady se během týdne měnily takřka při každém reloadu stránky toho či onoho zpravodajství; v době psaní tohoto článku se má za to, že amnestováno bude něco přes 7 000 vězňů a dalších cca 14 500 nepodmíněně odsouzených.
K sepsání vlastního článku na toto téma mě vyprovokovaly některé neuvěřitelné výlevy, které jsem během posledních dnů přečetl hlavně na sociálních sítích. A to i od lidí, které jinak považuju za celkem příčetné. Takže bych se s tímhle tématem (a s některými názory, které ho doprovází) rád vyrovnal tak nějak uceleně. Nepopírám, že nejsem právník a už vůbec ne ústavní. Přesto si myslím, že mám nárok na svůj názor.
Předně chci říci, že nemám nic proti amnestii jako takové a proti právu prezidenta tuto vyhlásit. Souhlasím, že jde o určitý monarchistický rys v agendě hlavy státu, ale nemám s tím problém. Náš politický systém přisuzuje prezidentovi víceméně ceremoniální roli, která je ale vyšperkována několika takovýmito privilegii. Myšlenku, že by prezidentovi musel amnestie nebo milosti někdo (senát, ministerstvo spravedlnosti, petiční archy z Facebooku) schvalovat, považuju za zcestnou - staly by se předmětem politického handlu a to by bylo u nástroje, který má v právním řádu sílu atomovky, dost hazardní.
Zřejmý protiargument je, jak moc je tedy hazardní nechávat tenhle klíček od atomovky v rukou jednoho člověka typu Klaus. Na to můžu říci jen to, co platí pro celou řadu dalších záležitostí: buď si do budoucna dokážeme volit zcela odlišné prezidenty, nebo holt budeme muset překopat celou Ústavu a udělat ji více voluvzdornou.
Začneme tedy tím, že prezident má plné právo vyhlásit amnestii (viz Ústava ČR, čl. 63, odst. 1) a není nijak omezován v jejím rozsahu. Tuto konkrétní kontrasignoval premiér a tvrdil-li kupříkladu dneska Kalousek v televizi, že vláda nemůže za tuto amnestii nést odpovědnost, znamená to, že ani on Ústavu nečetl (tamtéž, čl. 64, odst. 4).
Jako první zmíním to, co mi vadí na amnestii jako takové: jako laik bez právnického vzdělání nedokážu pochopit, že tato činí z odsouzených opět nevinné občany. Chápal bych bez námitek, že za odsouzeným přijde milosrdný monarcha a sdělí mu, že kvůli významnému státnímu výročí se mu promíjí zbytek trestu. Ale že se mu současně očistí trestní rejstřík? To prostě nedokážu pobrat. Mám pak mít co do činění s člověkem, o kterém vím, že spáchal zločin, rozhodl tak soud - ale pak z rozhodnutí hlavy státu žádný zločin nespáchal? Tohle už není jenom žolíková karta, to je železná tyč vražená mezi ozubená kola právního státu.
A mám-li shrnout, co je špatně na této konkrétní novoroční amnestii:
Úvahy o tom, že je tahle část amnestie cílená právě na osvobození konkrétních lidí, jsou prý paranoidní. Dobře, ale jediná alternativa je, že všichni, kdo se kolem ní motali, jsou nekvalifikovaní břídilové. Jistě, nedělám si iluze o kulatém stolu Klause a jeho dvorních šašků, ale minimálně jeden dva lidi, co se nějak orientují v právu, se museli k textu připravovaného aktu dostat a pochopit, co znamená, to mi nevykládejte.
V atmosféře české společnosti, která svou nespokojenost s netrestáním rozkrádání a úplatkářství zadržuje z posledních chabých sil, pak tahle část amnestie zapůsobila jako krátké spojení.
Pokud to Klaus skutečně takhle nemyslel, stačila jedna věta. Mohl do textu svého výnosu napsat, že se amnestie netýká trestných činů korupce, zneužití pravomoci a hospodářské kriminality. Jedna věta - a jeho amnestie, jakkoli kontroverzní, mohla vstoupit do dějin jako akt humanity a ne jako další hromádka hoven do českého podfukářského bahýnka.
Druhá věc: recidivisté. Jak Klaus, tak jeho pohůnci opakovaně lhali svému okolí a médiím, že recidivistů se amnestie netýká a že jde jen o to, pomoci lidem, kteří nešťastně škobrtli, zpátky do společnosti. Vzápětí obvykle ve zprávách následovaly příběhy jednotlivých propuštěných, jak si je televizní štáby rozebíraly u vrat věznice: "Pan xyz byl v minulosti opakovaně trestán, naposledy za loupežné přepadení a výtržnost"
Opět, nejsem právník. Ale není to tak, že se v drtivé většině případů za první přečin ukládá podmíněný trest? A když už tedy někdo bručí natvrdo, znamená to obvykle, že na soudní lavici obžalovaných neseděl poprvé?
A opět: viděl ten text někdo, kdo rozuměl tomu, co bude znamenat, a řekl to Klausovi? A pokud ano, co si z toho mám odnést?
A do třetice. Prý se tomu říká odborně abolice. Fajn, znám další slovo. Musela amnestie obsahovat tuhle část? Vymazání trestního rejstříku (viz výše) je hodně zlé; ale tady už nebude co mazat - nikdy nebude moci soud říci, byl-li porušen zákon a je-li daný člověk vinen. To je špatně, hodně špatně.
A názor, že si za tohle můžou soudy samy, když nedokázaly dotyčné odsoudit dřív, je skoro napřesdržku. I když to samozřejmě neplatí stoprocentně, v celé řadě případů se trestní stíhání natáhlo na celá dlouhá léta prostě tím, že stíhaný brzdil patami, využíval kličky v zákonech, onemocněl, nebyl k zastižení, uklidil svědky... Já sám bych mohl o rychlosti našich soudů říci svoje. Ale takhle dlouhou dobu trestního stíhání, jaká byla postižena v amnestii, si velmi často můžou dovolit jenom ti, co na to mají peníze, právníka a žaludek.
Podtrženo, sečteno: tenhle Klausův novoroční počin je v lepším případě nepovedený paskvil, v horším sám o sobě nepostižitelný trestný čin. Bohužel, můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak zhruba vše, co s tím můžeme dělat, abych citoval kolegu Cimrmana. Pro útěchu můžu dodat jen jedno: vydržme, konec už se blíží.
Úvaha na závěr: myšlenka "raději pustit sto zločinců, než odsoudit jednoho nevinného" je stejně jako presumpce neviny pevnou součástí moderního právního státu. Ke kterému ovšem musejí mít jeho občané alespoň nějaký pozitivní vztah. A v situaci, kdy ona presumpce neviny dostává z hlediska PR dlouhodobě slušně na frak při bezmocném sledování nepotrestaných skutků podnikatelské a politické elity, teď s touhle zoufale špatnou amnestií přichází negativní reklama i pro prvně jmenované. A lidé, kteří přestanou věřit, že koncepce právního státu vůbec k něčemu je, pak tím snadněji tíhnou k silám, které se snaží tuhle koncepci pošlapat. A nastolit vládu pevné ruky, která "se všema těma hajzlama konečně zamete". Pozor na to.
Nejdříve stručný úvod pro někoho, komu se povedlo až teď vystřízlivět po Silvestru nebo byl doteď na přísně tajné misi, odříznut od zpráv: u příležitosti dvacátého výročí vzniku ČR (jak se eufemicky říká rozbití Československa) vyhlásil prezident velkoryse pojatou amnestii (celý text např. zde). Odhady se během týdne měnily takřka při každém reloadu stránky toho či onoho zpravodajství; v době psaní tohoto článku se má za to, že amnestováno bude něco přes 7 000 vězňů a dalších cca 14 500 nepodmíněně odsouzených.
K sepsání vlastního článku na toto téma mě vyprovokovaly některé neuvěřitelné výlevy, které jsem během posledních dnů přečetl hlavně na sociálních sítích. A to i od lidí, které jinak považuju za celkem příčetné. Takže bych se s tímhle tématem (a s některými názory, které ho doprovází) rád vyrovnal tak nějak uceleně. Nepopírám, že nejsem právník a už vůbec ne ústavní. Přesto si myslím, že mám nárok na svůj názor.
Předně chci říci, že nemám nic proti amnestii jako takové a proti právu prezidenta tuto vyhlásit. Souhlasím, že jde o určitý monarchistický rys v agendě hlavy státu, ale nemám s tím problém. Náš politický systém přisuzuje prezidentovi víceméně ceremoniální roli, která je ale vyšperkována několika takovýmito privilegii. Myšlenku, že by prezidentovi musel amnestie nebo milosti někdo (senát, ministerstvo spravedlnosti, petiční archy z Facebooku) schvalovat, považuju za zcestnou - staly by se předmětem politického handlu a to by bylo u nástroje, který má v právním řádu sílu atomovky, dost hazardní.
Zřejmý protiargument je, jak moc je tedy hazardní nechávat tenhle klíček od atomovky v rukou jednoho člověka typu Klaus. Na to můžu říci jen to, co platí pro celou řadu dalších záležitostí: buď si do budoucna dokážeme volit zcela odlišné prezidenty, nebo holt budeme muset překopat celou Ústavu a udělat ji více voluvzdornou.
Začneme tedy tím, že prezident má plné právo vyhlásit amnestii (viz Ústava ČR, čl. 63, odst. 1) a není nijak omezován v jejím rozsahu. Tuto konkrétní kontrasignoval premiér a tvrdil-li kupříkladu dneska Kalousek v televizi, že vláda nemůže za tuto amnestii nést odpovědnost, znamená to, že ani on Ústavu nečetl (tamtéž, čl. 64, odst. 4).
Jako první zmíním to, co mi vadí na amnestii jako takové: jako laik bez právnického vzdělání nedokážu pochopit, že tato činí z odsouzených opět nevinné občany. Chápal bych bez námitek, že za odsouzeným přijde milosrdný monarcha a sdělí mu, že kvůli významnému státnímu výročí se mu promíjí zbytek trestu. Ale že se mu současně očistí trestní rejstřík? To prostě nedokážu pobrat. Mám pak mít co do činění s člověkem, o kterém vím, že spáchal zločin, rozhodl tak soud - ale pak z rozhodnutí hlavy státu žádný zločin nespáchal? Tohle už není jenom žolíková karta, to je železná tyč vražená mezi ozubená kola právního státu.
A mám-li shrnout, co je špatně na této konkrétní novoroční amnestii:
- omilostnila některé minimálně středně velké ryby z oblasti korupce, hospodářských trestných činů a zneužití pravomocí
- dostala na svobodu slušné množství recidivistů
- zastavila práci soudů tam, kde ještě neskončila
Úvahy o tom, že je tahle část amnestie cílená právě na osvobození konkrétních lidí, jsou prý paranoidní. Dobře, ale jediná alternativa je, že všichni, kdo se kolem ní motali, jsou nekvalifikovaní břídilové. Jistě, nedělám si iluze o kulatém stolu Klause a jeho dvorních šašků, ale minimálně jeden dva lidi, co se nějak orientují v právu, se museli k textu připravovaného aktu dostat a pochopit, co znamená, to mi nevykládejte.
V atmosféře české společnosti, která svou nespokojenost s netrestáním rozkrádání a úplatkářství zadržuje z posledních chabých sil, pak tahle část amnestie zapůsobila jako krátké spojení.
Pokud to Klaus skutečně takhle nemyslel, stačila jedna věta. Mohl do textu svého výnosu napsat, že se amnestie netýká trestných činů korupce, zneužití pravomoci a hospodářské kriminality. Jedna věta - a jeho amnestie, jakkoli kontroverzní, mohla vstoupit do dějin jako akt humanity a ne jako další hromádka hoven do českého podfukářského bahýnka.
Druhá věc: recidivisté. Jak Klaus, tak jeho pohůnci opakovaně lhali svému okolí a médiím, že recidivistů se amnestie netýká a že jde jen o to, pomoci lidem, kteří nešťastně škobrtli, zpátky do společnosti. Vzápětí obvykle ve zprávách následovaly příběhy jednotlivých propuštěných, jak si je televizní štáby rozebíraly u vrat věznice: "Pan xyz byl v minulosti opakovaně trestán, naposledy za loupežné přepadení a výtržnost"
Opět, nejsem právník. Ale není to tak, že se v drtivé většině případů za první přečin ukládá podmíněný trest? A když už tedy někdo bručí natvrdo, znamená to obvykle, že na soudní lavici obžalovaných neseděl poprvé?
A opět: viděl ten text někdo, kdo rozuměl tomu, co bude znamenat, a řekl to Klausovi? A pokud ano, co si z toho mám odnést?
A do třetice. Prý se tomu říká odborně abolice. Fajn, znám další slovo. Musela amnestie obsahovat tuhle část? Vymazání trestního rejstříku (viz výše) je hodně zlé; ale tady už nebude co mazat - nikdy nebude moci soud říci, byl-li porušen zákon a je-li daný člověk vinen. To je špatně, hodně špatně.
A názor, že si za tohle můžou soudy samy, když nedokázaly dotyčné odsoudit dřív, je skoro napřesdržku. I když to samozřejmě neplatí stoprocentně, v celé řadě případů se trestní stíhání natáhlo na celá dlouhá léta prostě tím, že stíhaný brzdil patami, využíval kličky v zákonech, onemocněl, nebyl k zastižení, uklidil svědky... Já sám bych mohl o rychlosti našich soudů říci svoje. Ale takhle dlouhou dobu trestního stíhání, jaká byla postižena v amnestii, si velmi často můžou dovolit jenom ti, co na to mají peníze, právníka a žaludek.
Podtrženo, sečteno: tenhle Klausův novoroční počin je v lepším případě nepovedený paskvil, v horším sám o sobě nepostižitelný trestný čin. Bohužel, můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak zhruba vše, co s tím můžeme dělat, abych citoval kolegu Cimrmana. Pro útěchu můžu dodat jen jedno: vydržme, konec už se blíží.
Úvaha na závěr: myšlenka "raději pustit sto zločinců, než odsoudit jednoho nevinného" je stejně jako presumpce neviny pevnou součástí moderního právního státu. Ke kterému ovšem musejí mít jeho občané alespoň nějaký pozitivní vztah. A v situaci, kdy ona presumpce neviny dostává z hlediska PR dlouhodobě slušně na frak při bezmocném sledování nepotrestaných skutků podnikatelské a politické elity, teď s touhle zoufale špatnou amnestií přichází negativní reklama i pro prvně jmenované. A lidé, kteří přestanou věřit, že koncepce právního státu vůbec k něčemu je, pak tím snadněji tíhnou k silám, které se snaží tuhle koncepci pošlapat. A nastolit vládu pevné ruky, která "se všema těma hajzlama konečně zamete". Pozor na to.
Též nejsem právník. Mám však dojem, že mi někdo tvrdil, že očištění trestního rejstříku lze dosáhnout i jinak, že však soudce v případě dalšího procesu vidí i ty vymazané položky. Ale je to informace nejméně ze druhé ruky =).
OdpovědětVymazatJá jsem kvůli tomu celkem otravoval kamarádku právničku, až mi na to sepsala takovou krátkou rešerši :)
OdpovědětVymazatOdvyprávěno vlastními slovy: o každém člověku je veden trestní list, z toho se nic nemaže. Z něj se dá pořídit výpis, který většina z nás už alespoň jednou potřebovala. V tomhle výpisu se údaje, na které se vztahuje amnestie, neobjeví.
Z trestního listu se však pořizuje i opis, který si může vyžádat třeba policie nebo státní zastupitelství a do toho se dostanou i údaje o "vymazaných" trestech.
Vtipné ovšem je, že záznam v trestním listu vzniká až odsouzením, takže ti dobří rodáci, kterým Klaus típnul soud, jsou už prostě vysmátí.