Desatero smartphonů

Před několika dny jsem si pořídil nový telefon. Ne zas tak dramatická událost v životě lidském, ale uvědomil jsem si, že tenhle přístroj je jubilejní desátý v pořadí. A to už je příležitost se za dosavadní historií ohlédnout.

Pozn. Tenhle článek je o mé osobní historii smartphonů. Před nimi jsem vlastnil několik klasických, "hloupých" mobilů. Počínaje úplně prvním Siemensem C35i v roce 2000, přes Ericsson T10 a Nokii 3210 po, jestli jsem na nějaký nezapomněl, finální Siemens M55, který jsem měl do března 2007. Těm se tady hlouběji věnovat nebudu.

 

1) HTC TyTN (Vodafone 1605)

Pořízen: březen 2007
Doba používání: 15 měsíců

Můj první smartphone odpovídal dobovým představám o takovém zařízení. Byl nemožně tlustý, protože obsahoval vysouvací díl s fyzickou klávesnicí. Dotykový displej měl, i když z dnešního pohledu by to bylo spíš k pláči. Neměl kapacitní vrstvu, byl docela malý (s ovládání prsty se nepočítalo, k dispozici byl plastový stylus) a velmi náchylný k fyzickému poškození. Tenkrát si víceméně nikdo nedovolil používat jej bez ochranné fólie. Všechno běželo na upravené verzi Windows a podle toho to taky vypadalo. V duchu dobové mentality byl můj přístroj tzv. blokovaný, tedy fungoval jen se SIM konkrétního operátora, pro kterého byl brandovaný (červená slza na krytu). Vrchol tehdejšího spojení telefonu s počítačem se jmenoval ActiveSync a myslím, že pamětníkům tohoto výtečného softwaru zacuká oko i takhle po letech.

Ano, tohle je prapředek i vašeho vymazleného přístroje

Jakkoli zní dneska takové zařízení ichtylácky, ve své době to byl neuvěřitelný posun vpřed. Když jsem se poprvé z mobilu SSHčknul na pracovní server a mohl tam něco vyřešit, připadal jsem si málem jako Neo.

Slibná kariéra tohoto přístroje ale skončila docela brzo. Na jaře následujícího roku jsem jednoho dne nesl na zádech batoh, kde jsem měl svůj TyTN, skleněný půllitr a láhev medoviny. Nyní již máte dostatek indicií...

2) HTC TyTN II

Pořízen: červen 2008
Doba používání: 23 měsíců

Když jsem vzdal pokusy o záchranu TyTNa, musel jsem sáhnout do prasátka a pořídit si náhradu. TyTN II už jsem si koupil nezávisle na operátorovi; pomalu se prosazovala doba, kdy se výrobci telefonů mohli při jejich prodeji bez operátorů obejít. Technicky to byla evoluce předchozího modelu. Vysouvací fyzická klávesnice už měla i kloub, takže z mobilu šel vyrobit takový miniaturní laptop. HW i SW parametry šly mírně nahoru, ale jinak se s tímhle telefonem pracovalo víceméně stejně jako s jeho předchůdcem.

Dneska to vypadá skoro jako steampunk, co?

TyTN II byl držák, fungoval dobře a posloužil mi ještě dvakrát v době, kdy jsem svůj modernější smartphone nechtěl tahat na vodu s tím, že ho tam akorát utopím. Dodnes se mi válí ve skříni a kdybych měl ten morál k němu najít správnou nabíječku, jsem si skoro jistý, že by normálně naběhl.

3) HTC Desire

Pořízen: květen 2010
Doba používání: 13 měsíců

Když jsem se poprvé doslechl o novém operačním systému Android, úplně dojatý jsem nebyl. Byl popisován jako Linux obalený v Javě a cokoli obalené v Javě nezní jako dobrý nápad. Telefon T-Mobile G1 jsem měl při jedné příležitosti v ruce a nevypadal úplně jako gamechanger.

Pak se ale objevil Desire a všechno bylo jinak. Placaté tělo, velký a hezký displej s kapacitní vrstvou, přes který šlo telefon ovládat i prsty tak dobře, že fyzická klávesnice přestala být potřebná. Na svou dobu byl neuvěřitelně svižný a ovládání bylo vymyšleno fakt chytře. TyTN II a jeho Windows Mobile najednou vypadaly jako tupá cihla, kterou se člověku ani nechce brát do ruky. Přišel čas na změnu.

Desiru jsme tenkrát propadli hromadně. Zde setkání s kamarády na chalupě

Telefon jsem nakonec po překvapivě krátké době (viz níže) poslal dál do druhé ruky.

4) HTC Sensation

Pořízen: červen 2011
Doba používání: 19 měsíců

Desire byl sice revoluční, ale nečekaně rychle morálně zastaral. Aplikací pro Android rychle přibývalo a začaly se rvát jak o poměrně malou vnitřní paměť, tak o cykly jednojádrového procesoru. SD karta a upgrade na Android 2.2 trochu pomohly, ale i tak mi začal být Desire malý. Kamarádi zvolili cestu flashování ROM a instalace neoficiálního firmware; mně se tenkrát naskytla možnost koupit si za výhodnou cenu HTC Sensation, takže jsem šel do výměny.

Tenhle model řešil nejpalčivější problémy Desiru, přinesl větší paměť a dvoujádrový procesor. Navíc to byl asi první smartphone, kterým se dalo čas od času a za dobrého světla něco rozumně vyfotit (i když se pořád bavíme o době, kdy s sebou člověk tahal pro použitelné fotky digitální kompakt).

Vlastní fotku přístroje jsem nenašel, beru za vděk Wikipedií

 

S tímhle mým posledním HTCčkem jsme zažili hezké časy. Nějakou dobu jsem ho pak měl v šuplíku a příležitostně půjčoval přátelům jako náhradní přístroj. Nakonec takhle u někoho zůstal a co já vím, třeba slouží dodnes.

5) ASUS Padfone 2

Pořízen: leden 2013
Doba používání: 22 měsíců

Když přišel ASUS s koncepcí mobilu, který je možné proměnit v tablet, byl jsem nadšený. První Padfone ještě trpěl mnoha mouchami, ale dvojka už byla docela odladěná a hned jak to šlo, tak jsem po ní sáhnul.

Už samotný telefon byl povedený, hezký, svižný, příjemně se používal a ukázal člověku, že prostředí HTC Sense byl vlastně načepýřený balast. Výkon i foťák na svou dobu velmi slušné. Sám o sobě by obstál. Ale stačilo ho zasunout do pouzdra Padstation a člověk získal velký displej, extra baterku a repráky. Jo, někdy se při připojení/odpojení na pár sekund zamyslel a změna telefon-tablet nebo zpátky někdy ukončila běžící aplikace a bylo třeba je znovu spustit. Ale tak pokud člověk nechtěl vysloveně frajeřit a demonstrovat proces přeměny s běžícím filmem, nebylo to na překážku.

Foto opět vypůjčeno, z Freebit.cz

Padfone 2 se mnou zažil zajímavé časy. Nejdříve se mu dostala pod kryt fotoaparátu vlhkost, takže nějakou dobu fotil mlhu. Pak mi spadl na dlaždičky, popraskal mu displej a přestala fungovat dotyková vrstva. Byl jsem zrovna v zahraničí a až do návratu a odeslání přístroje do servisu jsem byl za Padstation hodně vděčný (pamětníci se dodnes baví připomínáním, jak jsem telefonoval s desetipalcovým tabletem u ucha). Pak jsem vlivem neodborné manipulace na jednom večírku přišel o MicroUSB konektor. Telefon pak nešel nabíjet ani spojit s Padstation. Oprava v servisu by dalece přesáhla zbytkovou cenu telefonu, ale tenkrát zasáhli kolegové v práci a přístroj odborně opravili 😀

Inu. Ale šel aspoň nabíjet a spojení s počítačem fungovalo aspoň bezdrátově

Definitivně jsem o telefon přišel v noční tramvaji po návratu z jedné kulturní akce, což mi vzhledem k energii do něj vložené přišlo trochu nefér.

Mimochodem, koncept telefonu s tabletovou dokovací stanicí považuju dodnes za jeden z nejlepších nápadů, které v mobilním světě vznikly; je obrovská škoda, že si nenašel své místo na slunci a výrobci se místo toho pustili do nesmyslného zvětšování telefonů. Rád bych si takový přístroj pořídil i dneska, ale není kde brát.

6) LG Nexus 5

Pořízen: listopad 2014
Doba používání: 22 měsíců

Řada Nexus představovala takový předstupeň dnešních Pixelů. Google se tenkrát ještě do vlastního hardwaru nepouštěl; místo toho si pro každý model vyhlédl výrobce a sám dodal software. Já si na sklonku roku 2014 vybral pětku vyráběnou LG.

Nexus 5 byl takový tichý dříč. Dalo by se říci ideální spotřebič: člověk o něm nijak zásadně nepřemýšlí, nemá velké důvody ho vychvalovat ani hanit, ale když ho potřebuje, je tento po ruce a udělá, co se po něm chce. Bez výraznějších událostí jsme spolu byli necelé dva roky. Ke konci už se na něm projevovala jistá únava službou: přestal fungovat "ušní" reprokutor, takže hovory šlo uskutečnit jenom na sluchátka nebo odposlech (dnes populární hovory "s krajícem chleba" tenkrát ještě nefrčely, takže člověk vypadal extra divně), a začala blbnout HW tlačítka.

(Fotka společná s následníkem, viz níže)

Posunul jsem se tedy o přístroj dál. Myslím, že jsem pak Nexus někomu věnoval na pokusy, ale přesně už si to nepamatuju.

7) Huawei Honor 8

Pořízen: září 2016
Doba používání: 35 měsíců

Pořízení Honoru 8 byl můj největší "wow" moment od časů HTC Desire. Výkon, displej, foťák, všechno šlo skokově nahoru. Navíc jsem si pořídil telefon v krásné modré barvě, to byla po těch šedočerných krabičkách taky příjemná změna. Autofocus, čtečka prstů, USB-C, samé příjemné novinky. Jediná podstatná nevýhoda byla jeho kluzkost, ten telefon snad dokázal spadnout ze stolu i když se na něj člověk jenom podíval. O vytahování z kapsy nemluvě.

Nový Honor 8 vlevo, dosluhující Nexus 5 vpravo

 

S Honorem jsme prožili dlouhý a většinou velmi šťastný vztah. Ano, vlivem pádů byl několikrát v servisu; jednou mu bylo třeba vyměnit celý displej, což už bylo na hraně finanční racionality. I díky tomu ale se mnou zatím vydržel ze všech smartphonů nejdéle, skoro tři roky. Ke konci už se na něm taky začala projevovat únava materiálu, kapacita baterky už byla docela zoufalá a s nutností provést na něm další drahé opravy jsem se nakonec rozhodl ho nahradit.

8) Nokia 7.1

Pořízen: srpen 2019
Doba používání: 13 měsíců

Jakkoli jsem byl s Honorem spokojený, postupem času mi používání přístroje od Huawei začalo být vlastně i trochu nepříjemné a věděl jsem, že podruhé už tohohle výrobce vynechám. Volba nakonec padla na Nokii. Už to nebyla ta finská firma, která si kdysi nechala vlak se smartphony úplně ujet a pak ji dorazil nesmyslný projekt Lumia se stejně nesmyslnými Windows Phone. Ale značka povstala z popela a začala přicházet s dost zajímavými přístroji.

Nokia 7.1 byl jednoznačně můj zatím nejlepší smartphone. Všechno, co měl Honor skvělé, tady bylo ještě o krůček dotaženo. Foťák byl skvělý. A jakkoli byla honoří nadstavba subtilní a nepřeplácaná, čistý Android One byl ještě o kus příjemnější.

Foto přímo ze stránek Nokie

 

Všechno nasvědčovalo tomu, že spolu strávíme dlouhý a spokojený čas. Bohužel už po roce přišel osudný den, kdy jsem na palubě lodi dostal poctivý příděl sladké i slané vody, až suchá kapsa mého jachtařského oblečení přestala být suchá. Do telefonu se dostala přes konektor voda a dokonale ho zkratovala. R.I.P.

9) Nokia 7.2

Pořízen: říjen 2020
Doba používání: 31 měsíců

Když jsem se tenkrát vrátil i s utopeným telefonem domů, chtěl jsem si obratem koupit stejný přístroj. Jeho prodej se ale bohužel zastavil, což se dělává, když se má podpořit prodej následnického modelu. Tím byla Nokia 7.2. Inu, řekl jsem si, a šel tedy do ní.

Bylo to v mnoha směrech dvojče 7.1, až na jednu věc, kde šla kvalita kupodivu dolů: foťák. Je super, že měl tři snímače, ale proti předchůci byl pomalý a měl problémy s pohybujícími se objekty (což člověk zvlášť neocení s rostoucím a čím dál pohyblivějším dítětem).

Krátce po pořízení, ještě jsem držel smutek za utopeného předchůdce, ale show must go on

 Měl jsem ho dlouho, vlastně je na druhém místě za Honorem, a většinu té doby to bylo vcelku šťastné soužití. Po překročení dvou let používání ale jako by se začalo projevovat legendární kurvítko. Telefon se postupně zpomaloval, občas zasekával a už původně kritizovaný foťák jako by se "vysvítil" a začal produkovat čím dál horší obrázky. Když jsem byl začátkem tohoto roku na Atlantiku, vyloženě mě bolelo, jak mizerně zachytává krásu místních ostrovů. Když mi později při plavbě Dánskem několikrát svými osobními problémy telefon zkomplikoval použití navigace a když jsem mohl srovnat kvalitu fotek se zapůjčeným přístrojem, byla to poslední kapka a já se šel rozhlížet po náhradníkovi.

10) Google Pixel 7 Pro

Pořízen: červen 2023
Doba používání: ?

Po následovníkovi své Nokie jsem chtěl primárně co nejlepší foťák. Poté, co jsem viděl, jaké fotky umí pořizovat poslední modely iPhonů, jsem si říkal, že něco takového přece musí jít i u civilizovaného operačního systému. Po přečtení mnoha a mnoha recenzí a srovnávacích článků jsem se nakonec rozhodl pro momentální vlajkovou loď googlích Pixelů.

Člověk musel samozřejmě kousnout tu cenu. Pixel 7 Pro mě stál skoro tolik, co tři předchozí telefony dohromady, a kdybych ho měl zničit za rok nebo rok a půl používání, nebyla by to úplně přijatelná amortizace. Certifikace IP68 a ochranné pouzdro tady snad pomůžou, nechám se překvapit.

Váhal jsem, jestli Pixel 7 Pro nebude moc velké pádlo, ale rozdíl proti Nokii 7.2 je zanedbatelný

Ze svého jubilejního telefonu jsem zatím docela nadšený - nemělo by ale smysl psát sem hodnocení přístroje, který používám pár dnů, proti jeho předchůdcům, které jsem používal měsíce a roky. Nechám to na případnou aktualizaci nebo pokračování tohohle článku. Fotky každopádně vypadají skvěle, takže jsem snad ty peníze přece jenom nevyhodil z okna.